Anglie a Irsko autem ještě za EU v roce 2018 - část 6

5. 02. 2019 8:45:00
Žádná cesta bohužel není nekonečná. V dnešním pokračování se vrátíme domů do Čech přes Francii a Německo.

Pátek

Poslední brzký budíček kvůli trajektu. Snídani jsme si měli ráno udělat sami, kuchyňka byla plně vybavena. A samé zdravé potraviny. Rýžové mléko, museli dle vlastního receptu a ovoce. Ale ty ovesné vločky Šárce moc chutnaly. V palubních zásobách nám ještě zbývala nějaká zrnková káva a cukr, tak i já jsem si přišel na své.

Přístaviště trajektů ani tentokrát nebylo daleko a opět jsme se bez problémů nalodili na trajekt do Cherbourgu. V čase odjezdu se loď hnula a začala nabírat tempo. Bylo krásné počasí, stáli jsme na palubě a obdivovali okolí. V dálce bylo vidět křídové útesy. A za chvíli jsme byli v Lamanšském průlivu. Křižovali jsme plavební dráhu nákladních lodí, proplouvajících průlivem. V jednu chvíli jsme měli v dohledu až jedenáct nákladních lodí. Zvlášť mohutně působila velká kontejnerová loď. Z dálky vypadala jako plovoucí hora.

Natáhli jsme se na lavicích a chytali to blahodárné teplo. V lodním shopu jsme utratili zbývající libry, nechali jsme si jen pár jako suvenýr. Například pětilibrové bankovky – anglickou, manskou a severoirskou. Také pár drobných, anglických a manských. Tyhle suvenýry z našich cest mají pak tu čest být vyvěšeny na trámu v naší ložnici. Také jsem si vzpomněl, že nám v autě chybí alkoholtester, který ve Francii patří do povinné výbavy vozidla. Naštěstí bylo možné jej na palubě trajektu zakoupit. Zjistili jsme také, že během polehávání na palubě nám slunce stihlo trochu spálit obličeje. Ale to už se na obzoru objevilo francouzské pobřeží s blýskajícími majáky. Prohlíželi jsme si vlnolam přístavu v Cherbourgu,do kterého byly za německé okupace vsazeny bunkry bránící přístav. A přišla výzva k nastoupení do aut. Naše letošní poslední plavba končila. Měl jsem trochu obavy, jak se znovu srovnám s řízením vpravo, ale šlo to velmi rychle. Už na druhém kruhovém objezdu jsem byl zase jako doma.

Bylo odpoledne, chtěl jsem navštívit v Normandii alespoň nějaké místo, související s invazí Spojenců do Evropy v roce 1944. Vybral jsem si místo, kde proběhly nejtěžší boje – pláž Omaha. Nebyl bohužel čas projít některé z muzeí. Pláž Omaha je nesmírně romantické místo, krásné modré moře, klidná hladina. Jen velký vojenský hřbitov dává tušit, co se zde odehrálo a kolik lidských životů zde skončilo. Zašli jsme až na písek pláže. Cestou jsme minuli několik německých bunkrů.

Tudy kráčely dějiny.

Za další dvě a půl hodiny cesty jsme minuli Rouen a ubytovali se v soukromí v Saint Martin du Vivier. Manželé, který ubytování patřilo, byli příjemní a přichystali nám welcome drink. Pro Šárku kávu, já si vybral pivo.

Vyšli jsme si na procházku s cílem najít nějakou restauraci. Saint Martin du Vivier je klidné a malebné předměstí Rouenu. Ale mimo krásných vil, domů a sportoviště tam není vůbec nic. Naše mapy v mobilech nám v okolí nic nenabídly. Ani jsme nenarazili na žádný obchod, na žádnou restauraci, na žádné občerstvení. Ušli jsme tak několik kilometrů v bláhové naději, než jsme se vrátili a dojedli, co jsme měli v palubních zásobách.

Na pokoji jsme si spustili venkovní žaluzie, rozhostila se černočerná tma a začala poslední noc naší letošní velké dovolené.

Sobota

Přes žaluzie nepronikalo žádné světlo a už to vypadalo, že se nikdy neprobudíme. Ale předvídavě jsem si nařídili budík, takže jsme nakonec dorazili včas na snídani. Společně s námi seděla u jednoho stolu skupina ubytovaných Němců. Alespoň já si v tu chvíli připadal jako euroobčan. S manžely, kterým ubytování patřilo, jsem mluvil anglicky, na poznámky našich spolustolovníků jsem reagoval německy.

A po snídani jsme si přenesli věci do auta a začala poslední etapa naší cesty. Domů to bylo 1200 kilometrů. Minuli jsme Amiens, podle ukazatelů to bylo jen malý kousek do Paříže. V Remeši jsme zdálky viděli katedrálu. Po dvou hodinách jsme se střídali v řízení a střídání jsme využívali i k tankování paliva a občerstvení osádky. Následovaly Mety, Saarbrucken a byli jsme v Německu. Po zkušenostech z květnové cesty do Kodaně jsem měl obavy z provozu na německých dálnicích, ale tentokrát nebyl žádný problém. Kaiserslautern, Mannheim, Hockenheim, kde dálnice vede kolem okruhu Formule 1. V Sinsheimu jsem při pohledu na vystavená letadla zavzpomínal na naši návštěvu v tamním dopravním muzeu.V Norimberku už jsme byli skoro doma. Na Rozvadově jsme překročili hranice zpět do Čech a ještě za světla jsme dojeli až domů. Zaparkovali jsme a zašli do restaurace U partyzána na večeři a zapít prach cesty pivem. Zrovna tam někdo z místních měl oslavu, takže jsme se i zdrželi.

Cesta po ostrovech je za námi. Nenastal žádný větší problém, vyjma ubytování u Clifdenu, kde jsem si neodkontroloval přesnou adresu a ve dvou dnech nám to prodloužilo časy na cestě. Šárka by zase do některých míst jela ráda znovu. Pokud bych podobnou cestu plánoval příště, nepokoušel bych se stihnout všechno. Čtrnáct dnů bylo na celou Anglii, Skotsko, Severní Irsko, Irskou republiku, Wales a Normandii málo. Mě by lákalo i severní Skotsko, Orknejské a Shetlandské ostrovy. Víme, že naplánovat a absolvovat podobnou cestu neznamená žádné nezodpovědné dobrodružství, ale prima zážitek. Snad někdy příště zamíříme zase i tímto směrem.

Pokud je to pro někoho důležité, najeli jsme šest a půl tisíce kilometrů se spotřebou 6,2 litru na 100 kilometrů. Nepotkala nás jediná porucha, nebyli jsme přistiženi při žádném dopravním přestupku. Pětkrát jsme jeli přes moře trajektem, jednou pod mořem vlakem.

Jedna cesta skončila, ale není to jediná, kterou jsme podnikli. V příštím blogu v pátek se vrátíme do roku 2017,kdy jsme objeli balkánský poloostrov.

Autor: Petr Novák | úterý 5.2.2019 8:45 | karma článku: 5.46 | přečteno: 139x

Další články blogera

Petr Novák

Anglie a Irsko autem ještě za EU v roce 2018 - část 5

S každým navštíveným cílem se nám rozšiřuje okruh míst, která bychom někdy v budoucnu rádi navštívili znovu. Nejinak je tomu i se Skotskem a Severním Irskem. V dnešním pokračování nás čeká Irsko.

1.2.2019 v 8:45 | Karma článku: 5.43 | Přečteno: 136 | Diskuse

Petr Novák

Anglie a Irsko autem ještě za EU v roce 2018 - část 4

Na ostrově Man se nám moc líbilo, ale bylo nutné pokračovat v cestě podle itineráře. Tedy vzhůru do Skotska a Severního Irska.

29.1.2019 v 8:45 | Karma článku: 4.58 | Přečteno: 189 | Diskuse

Petr Novák

Anglie a Irsko autem ještě za EU v roce 2018 - část 3

Z Londýna pokračovala naše cesta na sever. Nejdříve do Liverpoolu a pak do malého zvláštního světa na ostrově Man.

25.1.2019 v 8:45 | Karma článku: 7.15 | Přečteno: 220 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Libor Čermák

Pěší výlet přes Prosecké skály

Současné drobné oteplení mne vyhnalo ven. Vydal jsem se na výlet z Libně přes Prosecké skály do Kobylis. A navštívil přitom jak hezká místa v přírodě, tak i tři významná místa spojená s 2. světovou válkou.

17.2.2019 v 18:34 | Karma článku: 7.49 | Přečteno: 104 |

Michael Pálka

Štrapáce vlakem z Mongolska do socialistické Moskvy, a do socialistického Ćeskoslovenska.

Rusové by řekli"mnogo let tomu nazad", ba pravda. Je to mnoho let, vzpomínky ale, byť poněkud omšelé, zůstávají.

17.2.2019 v 12:03 | Karma článku: 20.48 | Přečteno: 482 | Diskuse

Jana Merunková

Výlet do New Yorku

Loni jsme se s Miladou vydaly na pár dní za velkou louži. Text jsou vlastně emaily, které jsem psala svým rodičům. Četlo je i pár známých a vyhecovali mě vydat je jako cestovatelskou povídku na blogu. Tak tady je...

16.2.2019 v 16:33 | Karma článku: 17.63 | Přečteno: 636 | Diskuse

Miloslava Cejpková

Kdo se bojí do Indie, může zkusit Srí Lanku

- zaslechla jsem v rádiu slova zkušeného cestovatele. O Indii bych ani náhodou neuvažovala, ale takový Cejlon na přelomu února a března je bezvadný nápad. A tak se naše dámská dvojka rozhodla

15.2.2019 v 13:11 | Karma článku: 20.16 | Přečteno: 521 | Diskuse

Zuzana Palečková

Gabon 17 - Liberville

Hlavní město a jeden by mohl mít pocit, že se nemůže nic stát, budeme se procházet po ulicích a muzeích, popřípadě obchodech. Ovšem to by ten jeden nesměl být takový popleta jako já...

15.2.2019 v 0:26 | Karma článku: 9.93 | Přečteno: 290 | Diskuse
Počet článků 6 Celková karma 6.99 Průměrná čtenost 224

Žiju normální zaměstnanecký život, mám různé záliby, které se pokouším různě pospojovat. A rozhodl jsem se plnit si sny, současné i dávné, protože to jde. Stačí jen chtít.

Najdete na iDNES.cz